ZOO

Z jara, jedno pondělí, bylo úplně nádherně, využili jsme toho, Jarda si vzal volno a šli jsme s holkama na celý den do ZOO.

Super, holky si vyprosily vzít naposledy kočárek, než ho prodáme. A musím říct, ze si to vychutnávaly, chvilku si v něm i schruply.

Bylo to vážně bezva a holky si ty zvířátka už užívaly. Nejoblíbenější byly pafy (žirafy), opice a sloni.
Málem jsme tam, ale přišli o Verču!

Jardy tatínek měl u sebe Kačenku a já byla u kočárku, Jarda se šel podívat na vyhlídku jestli je tam nějaké zvíře a Verča šla za ním. On se pak otočil a šel ke mně, viděl, že Verča jde taky, takže byl v klidu.

Jenže ona se mezi tím otočila a šla zpět k vyhlídce!
Najednou jsem uslyšela jak nějaký pán křičel:"ježíš tam je nějaký dítě!" a běžel pryč.

Rychle jsem tam letěla.

Jarda stále klidně stál u kočárku...nic totiž neviděl a nenapadlo ho že jde o naše dítě.

Když jsem viděla Verču, která prolezla skrz zábradlí, jak stojí na římse a kouká do 3 metrové hloubky pod ní, kde byl jen beton, tak mi bylo zle!

Paní toho křičícího pána nám jí držela za rukáv, což se Verče nelíbilo a snažila se jí vyškubnout. Rychle jsem jí chytla a vytáhla, úplně hotová při představě co se mohlo stát!

Asi hodinu se mnou pak nebyla žádná řeč, nebyla jsem schopná mluvit.