Závěr roku 2006

Když bylo holkám 11 měsíců, konečně dostaly svůj vlastní pokojík, kde měla každá svou postýlku. Na spaní se jim to moc nelíbilo, najednou tam bylo ticho, nikdo kolem nepovídal, nešla televize, prostě klid na který nebyly zvyklé.

Jak začaly lézt a chodit s oporou, přepažili jsme jim pokojíček plotem ze staré ohrádky. Vymýšlely tedy lumpárny jenom ve svém teritoriu.:o)

Většinou, když bylo ticho, bylo jasné, že se něco děje...a taky jo! Naučily se otvírat skříňky, takže musely vše prozkoumat a vše si ocucat, nebo si, alespoň kousnout.:o)

Svítila jim očička radostí, když mohly provést nějakou lumpárnu.

Pořád jsme čekali na první slovo... a jednoho dne opravdu přišlo. Ku podivu bylo to slovo „KOLO“

Říkaly ho snad i ze spaní, prostě pořád.:o)

Ale netrvalo dlouho a svůj repertoár rozšířily. Byly to malé opičky, rády papouškovaly.

Kačenka už byla po operacích, už bez hemangiomů, jen jsme každý den masírovali jizvy, aby tam nezůstaly.

Přišly jejich druhé Vánoce, první,co vnímaly. Pod stromečkem byla svíčka Ježíška. Celý Štědrý den mu chodily dávat pusinky, to aby jim přinesl dárečky.:o))))

Měly radost z dárečků, ani nevěděly co dřív. Největší radost měly z krabice na hračky, hračky z ní vždycky vyházely a zalezly si do ní ony,... naši dárečci :o)