Ultrazvuk

Právě v den, kdy jsem si měla jít k doktorce vyzvednout vyplněné papíry na vyšetření plodnosti, mi těhotenský test konečně ukázal vysněnou druhou čárku! (Byla jsem v sedmém týdnu.)  

Paní doktorka mě hned poslala na ultrazvuk na polikliniku.

Musela jsem vypít hodně tekutiny, aby mi ve finále pán u ultrazvuku řekl, že tam je tma a že vidí váček, tak jsem těhotná.:o))

A tak jsem nastoupila na rizikové těhotenství.

Ve dvanáctém týdnu jsem šla konečně na první „pořádný“ ultrazvuk k Apolináři.

Byla jsem objednaná na určitou hodinu a tak už doma jsem preventivně začala dost pít, aby tam tentokrát bylo co vidět.:o)

Když se konečně v čekárně blížila hodina mého ultrazvuku, už jsem měla nohy křížem. A v tom přišla sestra, aby nám oznámila, že mají skluz a tak bude zpoždění, přibližně hodinu. Vytřeštila jsem na ní oči a oznámila jsem jí, že to ale bez čůrání nevydržím, že jsem hodně pila, tak jak se má, dle informací při prvním ultrazvuku. To zas vytřeštila oči ona na mě (pohled napovídal, že si myslí, že jsem úplně blbá). Prý se to už nedělá několik let, teď už není třeba pít.  ( No jo no, to u nás na Žižkově asi ještě neví). Každopádně se mi hodně moc ulevilo.:o)

Konečně jsem přišla na řadu. Pan doktor byl moc milý. Oslovoval mi „maminko“ a první co mi řekl, bylo, že jedno je jisté, jsou tam DVĚ! Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem v šoku.

Pan doktor si myslel, že mi neříká novinu. „Vy jste ještě nebyla na ultrazvuku, maminko?“ ptal se.

„Byla“.  „A co vám tam řekli?“ „ Že je tam váček a tma.“  „Hmm, tak to je pozdravujte.“  A začal se smát.

Z ordinace jsem vyšla úplně vyklepaná, první na co jsem myslela, že dvojčata nemáme doma kam dát.:o)) Hned jsem volala „tatínkovi“, musel být asi hodně vyděšený, protože přes moje hlasité vzlykání v telefonu toho moc neslyšel. Když to ze mne konečně vylezlo, tak si hlasitě oddychl a uklidňoval mě, že to je  jedno kolik jich je, hlavně že budou zdravé. A tak jsem se vrátila zpět do reality. Moje hormony prostě pracovaly.