"Poslíčci?"

Mimochodem, díky amniocentéze jsem se dozvěděla, že to budou holky! :o)

Honilo se mi hlavou, jak je poznám, když jsou jednovaječná a budou stejná! Co když je poplatu a nebudu vědět která je která! Říká se sice, že matka to vždycky pozná, ale co když....

Na základě doporučení, jsem začala chodit do poradny přímo do porodnice U Apolináře.

Nejdříve se lékař divil, co tam dělám tak „brzo“(ve 21.-22. týdnu těhotenství), ostatní maminky k nim začínají chodit až tak v 25. týdnu těhotenství.

Ale nakonec mě (po přečtení anamnézy z genetu) vzali na milost.:o) .

Když jsem dosáhla 25. týdne těhotenství, tak mi pan doktor řekl potěšující zprávu: „Tak maminko, kdybyste začala rodit teď, je více jak 50% šance na přežití obou dětí. To, ale neznamená, že máte začít rodit!“:o)

Z protekce, mi přítel zajistil známého doktora, který si mě převzal, byl to profesor u Apolináře, domluvili jsme se, že až půjdu na příští poradnu (20.10.), tak jim rovnou předám papíry a sdělím, že si mě pan profesor přebírá.

18.10. mě začalo být v podvečer „nějak“ divně. Šli jsme si brzo lehnout. V noci mi vzbudily stahy, celkem mě to vyděsilo, ale říkala jsem si – to přece nic není!

Když to nepovolovalo, nemohla jsem vůbec ležet, mohla jsem jen na půl sedět, tak jsem si řekla, že to budou „poslíčci“. (Přece to tak psali v knize, že se to stává). Tak jsem zkusila, to, co tam psali, dát si horkou sprchu. Byla jsem tam asi půl hodiny, ale nezabralo to! Zkusila jsem si opět lehnout, ale moc dlouho jsem to nevydržela. Asi jsem musela funět a dost sebou mlít, protože to vzbudilo i přítele. Chtěl abychom zavolali do porodnice. (Jenže já si představila, že se dovolám do vrátnice a vrátný se mi bude ptát jak často mám stahy a pak mi řekne, že jsem hysterka!)

Držela jsem se zuby nehty a odmítla jsem jet i volat. Souhlasila jsem, ale s tím, že hned ráno zajedeme do porodnice, aby se na mě podívali, zda je vše v pořádku!

Ráno to bylo pořád stejné, stahy cca po 10ti minutách. Takže jsme vyrazili...