POROD

V knize pro nastávající maminky jsem viděla obrázky, kdy maminkám píchají epidurál v leže na boku.

Skutečnost byla jiná. Posadili mě na operační lůžko a řekli ať se předkloním a nehýbu, což bylo fakt náročné! Každou chvilku jsem měla kontrakce a jedno z dvojčat tlačilo do žeber, což dost bolelo a muselo to bolet i jí! Prostě být nehybná, jsem nevydržela.

Anestezioložka mi několikrát píchla do páteře, vždy mnou projela něco jako bolest a chvilku jsem měla zvláštní necitlivost v jedné polovině těla a pak zase v druhé. Po několika pokusech to vzdala!

Prý to takto nejde, nedokážu být v klidu!

A tak mě položili, dali přede mne plentu, vycévkovali, roztáhli mi ruce a pak, pak už vlastně nevím vůbec nic.

Když jsem se probudila, zrovna jsme projížděli kolem přítele, čekajícího na chodbě, odváželi mě na JIPku. Potom opět tma. Když jsem se opět probudila, nevěděla jsem vůbec nic, měla jsem na sobě masku, hrozně jsem se potila a měla jsem žízeň. Přišla sestra, vynadala mi, proč jsem jim neřekla, že jsem astmatik. Chtěla jsem jí vysvětlit, že mi nic není, že takhle „funím“ normálně, ale to už jsem zase usnula.

Při dalším probuzení jsem si sundala masku a ptala se na stav dětí. Sestra mi masku opět nasadila na obličej a řekla, že mi lékaře zavolá, až budu schopná vnímat delší dobu. Měla pravdu, opět jsem usnula.

Při dalším probuzení už jsem na pokoji nebyla sama. Byla tam se mnou maminka po císaři, které přinesli miminko na pokoj. Bylo mi hrozně.

Konečně mi zavolali lékaře.

Dozvěděla jsem se, že zachránili obě holčičky, narodily se v 18:46 19.10.2005. Áčko má 820 gramů a Béčko 715 gramů a obě měří 30 centimetrů. Jsou stabilizované, ale zatím nám nic nikdo nemůže slíbit, první týden bude kritický, pak se uvidí.

Nabádali mě, ať jsem hlavně v klidu, nenervuji se, ať si odpočinu, že holčičky uvidím druhý den, až půjdu na normální pokoj.

Dovolili mi si zavolat, musela jsem zavolat tatínkovi, abych od něj slyšela jestli je to pravda, jestli je viděl a asi abych slyšela, že to bude dobrý.

Pak jsem musela telefon zas vypnout, no a pak jsem jen čekala, až bude zítra. A většinu času jsem naštěstí prospala, měla jsem teplotu a byla hrozně vyčerpaná.