Opičky

Ohrádka přes pokojík byla překážkou jen chvilku, jen do té doby, než jedna z holek zjistila, že si umí dát nohu nad hlavu a tím pádem i přelézt.:o))

Nejdříve to otestovala na postýlce, hodila nohu nad hlavu a hle, najednou seděla na přebalovacím pultě, který byl vedle postýlky. Když jsem jí tam našla, myslela jsem že mě trefí. Šla jsem potichu k přebalováku, abych jí nevyplašila a aby nespadla. Ona spokojeně seděla na pultě a zkoumala krabičku s vlhčenými ubrousky, velmi spokojená. Na rozdíl od maminky, která byla vyklepaná strachy.

Když se situace několikrát opakovala, nic jiného nám nezbylo, než vyndat bočnice z postýlek a dát tam pouze jednu laťku, aby nevypadly při spaní. Tím měly volný průchod kdy chtěly a už nezkoušely lézt nahoru.:o)

S oplocením pokojíčku si poradily také. Opět jsem na to přišla, když bylo podezřelé ticho.

Přišla jsem do pokojíčku a zjistila, že jedna stojí před ohrádkou a jedna za ohrádkou.

Jedna vylezla a šla na tajnou výpravu do předsíně, kde měl tatínek vyndané nářadí.

Tam si nabrala šroubky a jiné zajímavé věci a aby to nebylo ségře, která ještě neuměla přelézt, líto, tak jí přinesla také část pokladu. Obě pak stály naproti sobě a zkoumaly, v pusinkách šrouby a v ruce vrtáky a šroubováky! Já opět chabrus na nervy, zato ony naprosto spokojené svým dílem a novým uměním.:o)

Jednou jela na víkend se mnou a s dětmi kamarádka na chatu.

Když jsme šly večer holky uložit do cestovních postýlek, kamarádka jednu dala do postýlky, otočila se a odcházela... najednou malá stála za ní a smála se na ní.

Kamarádka byla úplně v šoku: „Přece nejsem blázen, vždyť jsem jí teď dávala do postýlky, vážně tam byla!“ Tak jsem jí předvedla, jak to u nás chodí.:o) Nevěřila svým očím.

Cestovní postýlky mají dno, až skoro u země, takže dostat se z postýlky je fakt náročné. Pro moje dvě opičky však ne, doslova si hodily nožku nad hlavu a bylo.:o))