Léto ... jak vše krásně doháníme

Venku začalo léto, bylo krásně, všechno bylo veselejší, holčičky byly šikovné.

Začali jsme s nimi chodit na rehabilitace, to aby snadněji dohnaly své vrstevníky.

Skvělý pomocník při rehabilitaci je zrcadlo. V našem případě to byla velká prosklená skříň v obýváku, nutilo je to se na sebe koukat, otáčet a hýbat se, tak jak měly.

Odpadl nám „Vojta“, zůstalo dechové cvičení a rehabilitace. Dietu taky držely naštěstí jen krátce, takže už nebylo ani tolik řevu.

Byly to vlastně taková naše sluníčka, ne, že by neuměly řvát, ale většinu času se opravdu hlavně usmívaly. Dokonce, i když měly v deseti měsících 38 teploty, i tak zářily jako sluníčka.

 Začali jsme s příkrmy, ale museli jsme je kupovat. Nesměly nic z kupované zeleniny, protože je chemicky ošetřovaná a to by bylo pro ně nebezpečné.

Asi v deseti měsících se začaly stavět, když zjistily, co to umějí za novou věc a jaký mají najednou rozhled, už se nedaly zastavit.:o)

Nejlíp jim to šlo v postýlce, když jsem je uložila, otočila jsem se a už byly na nohou, šťastný, že dělají lumpárny.:o))