Tak už jsme absolvovali i vítání občánků! A já měla za sebou hysterii, že nemám co na sebe.:o))
Někdy v šesti měsících, když se holky začaly přetáčet na bříško se zjistilo, že dýchají bříškem a ne hrudníčkem, takže hrozí, že by se udusily. Dostaly kortikoidy na dýchání, začali jsme s nimi cvičit kromě Vojtovy metody i dechová cvičení, aby se naučily dýchat správně. A kvůli tomu nám bylo také řečeno, že jsou moc tlusté, takže musely držet dietu. Měly asi 7 kilo a opět začaly „řvát“ hlady.
Chodili jsme pravidelně na dechová cvičení, abychom s nimi
mohli cvičit každý den doma sami. Museli jsme jim počítat a zapisovat do tabulky také počet dechů, když jsou v klidu, když spí, ale také, když řvou. A podle toho se určovala léčba.Verunka od malinka trpěla na bolavé bříško, na prdíky, takže chudinka brečela nejen z hladu.
Dávali jsme jí nahřáté pleny na bříško, kapičky do mlíčka, masírovali jsme bříško, houpali jsme ji v lehátku, prostě jsme zkoušeli všechno, aby si ulevila a uklidnila se.
Měli jsme je stále v jedné postýlce, jen už ne na šířku, ale na délku, a také už nebyly u topení, ale pod naším patrem na spaní.
Stále jsme všude hlásili jejich věk mínus tři měsíce, dokud nedoženou své vrstevníky.
Měly rády kolem sebe šrumec, když běžela televize, nebo, když u nás byla návštěva a stále slyšely hlasy, to byly nejklidnější.
—————