Itálie 2008

Na přelomu července a srpna jsme se chystali do Itálie. A abychom si mohli v klidu dobalit, přijeli Jardovi rodiče, že vezmou holky na procházku. Byl to celkem dobrej nápad, večer nás čekala náročná cesta a neměli jsme dobaleno, ale jen do té doby, než nám hned na začátku zabouchly dveře i s klíči v zámku. Takže Jarda běhal po baráku a sháněl vercajk, aby mohl zámek rozebrat. A když už se nám to asi po hodině podařilo a mohli jsme začít balit, taj se najednou otevřely dveře a ozval se hysterický řev. Verča totiž na procházce zakopla a urazila si poslední jedničku, neboli spíše si jí vrazila dovnitř, sedřela si celý obličejík a z pusinky se valila krev.

Hned jsme jí čapli a jeli k zubařce, ta jí musela zoubek vytrhnout. S tím, že po dovolené jí musejí udělat umělé patro s jedničkama, aby nešišlala a aby jí ostatní zoubky nerostly křivě.

Ještě jsme nevyrazili a už to začalo výborně!

Naštěstí cesta byla klidná, Verča byla v pohodě. Celou cestu prospaly. Ráno jsme dorazili do Itálie. Ubytovali jsme se v apartmánu. Holky se moc těšily na moře, odhodlané do něj konečně vstoupit.:o)

Trochu jsme se báli, že ta sůl bude Verču do těch ran štípat, ale vše proběhlo v klidu, ani to už nevnímala. Při první procházce k moři se do něj vrhly.

Měly rukávky i kruhy. Byla tam spousta racků, vždycky se snažily nějakého dohonit – doplavat.:o)) To se jim sice nikdy nepovedlo, ale my jsme měli co dělat, abychom doplavali je.

Na pláži se vyřádily s pískem, stejně jako v Bulharsku, akorát, tentokrát už bez bazénku.

Večer jsme chodili na večeře a na tržiště. Byly nadšené.

Krásně se opálily, naštěstí nejsou po mamince, která je buď jak vápenka, nebo se spálí natolik, že dostane úpal.:o))

Týden rychle utekl a jeli jsme domu. Kamarád, který jel s námi řídil. A holky nezavřely pusy.

Když jsme jeli kolem moře neustále se ozývalo: „Moje moře!“ „Né, moje moře!“ A tak to šlo, dokud jsme od toho moře neodjeli. Měly období, kdy bylo všechno „MOJE“.

Nejlepší byla jízda tunelem, a že jsme jich projeli spoustu.

To vždycky řvaly „TUUNEEEL!“

Řidiči pak už hráblo na tolik, že to řval s nima.:o))

Až když byla tma, konečně usnuly. A byl klid.:o)