Intermediár – poslední stanice před cestou domů

Konečně přišel den, kdy jsme postoupily na třetí a poslední stanici před cestou domů.:o)

Od této chvíle jsem opět nastoupila do porodnice a byla zde ubytována. Bydlela jsem ještě s jednou maminkou v takovém „kamrlíku“ u hlavního vchodu do porodnice. Bylo to sice malé, připravené na totální rekonstrukci, ale byly jsme zde sami a nikdo nás nekontroloval a hlavně jsem neměla pocit, že jsem v nemocnici.

Většinu času jsme stejně trávily u dětí, každý den jsme s nimi 2x cvičily, koupaly je, krmily a chovaly. Začínaly jsme denně vždy v 6 ráno a končily jsme o půlnoci posledním krmením.

Asi po týdnu, nás kvůli rekonstrukci, vystěhovali z našeho zabydleného kamrlíku a přesunuli nás na normální nemocniční pokoj. :o(

Holčičky krásně přibíraly, takže nás 23.12.2005 pustili na Vánoce na zkoušku domů!

Kačka už měla kolem 1800g a Verča kolem 1700g.

Když jsme si je odváželi domů, bylo všude bílo a hustě sněžilo, měla jsem hrozný strach z cesty autem, ale byla jsem štěstím bez sebe. Konečně můžeme domů, i když jen na zkoušku.

Štědrý den byl nádherný, měli jsme doma dva dárečky.

Asi díky tomu, že byly od narození zvyklé na hluk (pípání přístrojů a hlasy a šrumec na oddělení), byly spokojené, když doma běžela televize a když nebylo úplně ticho.

Vzhledem k tomu, že si ještě moc nebyly schopné udržet teplotu, měli jsme postýlku u topení.

Byly obě v jedné postýlce, položené na šířku postýlky a ještě zabalené v rychlo-zavinovačce jako housenky.

Mlíčko dostávaly speciální pro nedonošené děti, každé tři hodiny, poslední dávku o půlnoci a pak až ráno. Vzhledem k tomu, že se po mlíčku dost přibírá, musely mít pouze uvedené množství a nemohly dostat víc, protože by jim pak mohlo selhat srdíčko.

Po Vánocích jsme nastoupily opět zpět k Apolináři, byly jsme pochválené, jak krásně přibírají a vzhledem k tomu, že jim pobyt doma evidentně prospíval, byly jsme 29.12.2005 propuštěny domů již na furt!!! :o)